V lednových dnech roku 2019 proběhlo mnoho vzpomínkových akcí k 50. výročí činu Jana Palacha v různých koutech České republiky. Všetaty, obec, ve které Jan prožil se svou rodinou dětství a dospívání, nemohly býti pochopitelně výjimkou. Společnost Jana Palacha za podpory městyse Všetaty zorganizovala pietní akt na sobotní odpoledne 19. ledna, tedy symbolicky na výroční den úmrtí Jana Palacha.

 

Původní očekávání, že se akce, s ohledem na kulaté výročí činu Jana Palacha, zúčastní vyšší počet návštěvníků než v předchozích letech, byly mnohonásobně překonány. Sál se začal velmi rychle plnit, kapacita prostor bývalého kina v budově Úřadu městyse Všetaty zdaleka nestačila a mnozí se do sálu bohužel ani nedostali. Pamětní kniha Společnosti Jana Palacha byla hned na třech svých listech zaplněna jmény lidí, kteří se rozhodli svou přítomností na celé akci přihlásit k odkazu Jana Palacha. Rovněž zájem médií byl enormní, kamery různých televizních stanic doprovázely celou vzpomínkovou akci až na její samotný závěr, tedy na všetatský hřbitov.

 

Pietní akt proběhl ve Všetatech poprvé roku 1990, kdy se na všetatském náměstí sešlo kolem 40 000 lidí, další rok se již pietní akt přesunul do prostor zmiňovaného kina, ve kterém se vzpomínková akce k výročí činu Jana Palacha koná každoročně a nepřetržitě, letošní rok 2019 nevyjímaje. Program celé vzpomínkové akce je vždy složen ze tří částí, a to proslovů významných osobností české společnosti, vystoupení studentů a sboru.

 

Na letošním pietním aktu byli hlavními řečníky Polana Bregantová, dcera sochaře Olbrama Zoubka, a Petr Blažek, historik Ústavu pro studium totalitních režimů. Paní Polana Bregantová ve svém proslovu detailně zachytila události týkající se sejmutí posmrtné masky Janu Palachovi jejím otcem:

               „V den smrti se otec rozhodl, že poskytne Janu Palachovi poslední službu tím, že mu sejme posmrtnou masku. Věděl, že je v Praze jen málo lidí, kteří by to uměli. Otec sám mrtvému člověku nikdy předtím masku nesnímal, ale naučil se to tak, že před maturitou sejmul masky všem spolužákům z žižkovské reálky, aby z nich udělal maturitní tablo.

               Na svůj úkol se před cestou na popáleniny připravoval v neděli 19. ledna večer klidně a systematicky. Vybavuju si ticho v našem bytě ve Fibichově ulici, které přerušoval věcný rozhovor rodičů. Táta věděl, že nesmí na nic zapomenout, protože příležitost k sejmutí masky se už nebude opakovat. Z toaletní skříňky v koupelně vyndal indulonu. Pak jel do ateliéru, kde si vzal sádru, fanku, lžíci, špachtli a asi i další pracovní pomůcky. Všechno nesl v aktovce, aby nebyl nápadný.“ (plný text proslovu Polany Bregantové naleznete v příloze tohoto článku).

 

Historik Petr Blažek obohatil svůj proslov o promítání fotografií, zachycující klíčové momenty v životě Jana Palacha a jeho rodiny. Přítomní se tak mohli vrátit do šťastné doby, kdy Palachovi vlastnili prosperující a oblíbené cukrářství, či naopak do tragických chvil, kdy se Jana Palach rozhodl obětovat svůj život za svobodu našeho národa.

 

Po proslovech přišli na řadu studenti, a to z Gymnázia Jana Palacha Mělník, z Gymnázia Jana Palacha Praha a ze všetatské základní školy. Studenti z mělnického gymnázia představili prostřednictvím svého vystoupení publikaci Spolužák Jenda, která ztělesňuje jejich intenzivní dvouletou práci. Své vystoupení koncipovali jako přednes vzpomínek spolužáků všetatské základní školy na Jana Palacha: „Taky jsme hráli šachy. Byli jsme poučený, jak se táhne. A on, stejně jako v životě, byl nevyzpytatelnej. Z ničeho nic udělal překvapivý tah. Ale hlavně se hádal, strašně to prožíval. On byl bojovník. To byla jedna věc v tom útlým věku. A potom ta historie. Můj děda byl v zajetí v Rusku, to ho strašně zajímalo.“ (plný text vystoupení studentů mělnického gymnázia v příloze tohoto článku). Publikace Spolužák Jenda s podtitulem Cesta (nejen) studentů Gymnázia Jana Palacha Mělník za Janem Palachem byla na pietním aktu také k zakoupení. Studenti pražského gymnázia dotvořili výjimečnou atmosféru celé akce hrou na housle. Žáci základní školy ze 4. a 9. třídy zakončili část studentských vystoupení písní Modlitba pro Martu od Marty Kubišové. Vystoupení studentů doplnil svou básní doktor Jean-Pierre Fargette, který do Všetat přijel až ze své rodné Francie.

 

Na závěr celého pietního aktu vystoupil mělnický sbor Chrapot se čtyřmi písněmi, českou národní hymnou Kde domov můj pak celou akci ukončil. Vzpomínkovou akcí na postu moderátora provázela přítomné předsedkyně Společnosti Jana Palacha, Jana Beranová.

 

Na program v sále kina navázal pěší průvod na všetatský hřbitov, kde se v letech 1974 až 1990 nacházela urna s popelem Jana Palacha. V čele průvodu šli příslušníci České obce sokolské se sokolským praporem, a to společně se členy Společnosti Jana Palacha. Celý průvod se zastavil na všetatském urnovém háji před zbylou částí původního sousoší s názvem Pocta Janu Palachovi od akademického sochaře Františka Jandy. Na všetatském hřbitově bylo připraveno pro zúčastněné 50 svíček, symbolizujících 50 výročních let. Společnými silami tak účastníci průvodu rozsvítili všetatský hřbitov k uctění památky Jana Palacha. Zapálením svíčky a položením kytice na urnovém háji všemi zúčastněnými celá vzpomínková akce skončila.

Jana Beranová
Předsedkyně Společnosti Jana Palacha

Přílohy
Proslov Polany Bregantové
Vystoupení studentů Gymnázium Jana Palacha Mělník
Česká televize
Praha TV